Ti lidé u katedrály nebyli nepřátelé

24. 10. 2013 23:15:00
Transparenty před katedrálou. Mnoho postávajících lidí má ale v ruce jen fotografii nějakého biskupa. Urostlého chlapa, kolem padesátky. Kdyby neměl na sobě to trochu legrační černofialové oblečení, vypadal by jako nějaký bývalý olympijský vítěz nebo kandidát na dalšího Bonda.

http://video.tyzden.sk/eugen-korda/2013/10/24/kardinal-duka-vzal-veriacemu-mikrofon/

http://www.robertbezak.eu/

Zní angažované písničky. Vzrušené hovory. Čeština se mísí se slovenčinou. Výměna názorů (kéž by bylo vzájemně skutečně vyměněno, s respektem) mezi lidmi u katedrálního vchodu a těmi, kteří přicházejí – pánové v černém: hloučkem procházejí biskupové Čech a Moravy. Měli svůj přátelský slet, spojené národy, setkání české i slovenské biskupské konference. Veď zme stále bratia a sestry, a to je dobře. Poplácat se po ramenech, společně povyprávět o starostech a radostech. Přesto tiše během těch tří společně prožitých dnů, a v závěru u brněnské katedrály i trochu bouřlivě, bylo na tom setkání přítomné i dost palčivé téma – osoba odvolaného biskupa Róberta Bezáka.

Ale pozor! Patří ke katedrále nějaké spory? Mají se tam objevovat transparenty? Má se s bohoslužbou spojovat něco, co vypadá, že spíše rozděluje? A společná bohoslužba – eucharistie – je přece znakem sjednocení.

Kdo mě trochu zná, ví, že spory nemám moc rád. Nemám rád, když se zakopáváme do absurdních frontových linií, když obětujeme vlastní inteligenci a selskou moudrost ve prospěch partaje (politické, náboženské, společenské...) – otupuje to zevnitř. Jsem smutný, když někdy děláme, že jsme víc, než ti druzí – kastovnictví není jen věcí Indie, a hinduismu.

Přesto mi vrtá už přes týden znovu hlavou (když bylo ohlášené to setkání křesťanů na podporu slovenského biskupa Róberta), zda místa, jako je třeba katedrála, neunesou i trochu sporu? Trochu tříbení. Je to proti mému naturelu, nemám rád, když na sebe lidi začnou pokřikovat, nebo i křičet, nebo se vysmívat a pohrdat.

Ale zde jde o spíš o spor – a ten je vždy špatný? Co když je úsilím o pravdu, o spravedlnost? Co když nás poctivě prožitý spor může za čas proměnit v lepší charaktery? A byly vždy katedrály místem poklidného a někdy až sterilního ticha? Místo pro popření šílenosti našeho světa? Nemyslím si to. I katedrála, i eucharistie zrcadlí to, co jsme ve skutečnosti. Není vytržená do nějakého nadsvětna. Na začátku bohoslužby vyznáváme svoje viny, naše spory a naši ochotu je překonat. Takže počítáme i při eucharistii, že jsme světlo a stín.

I Ježíš slavil velikonoční večeři v jídelně, v jednom normálním baráku, kde se jistě pokoj a odpuštění potkával s naší lidskou rozporuplností. A bylo to v pořádku. A co středověk, v kterém rostly katedrály? Poblíž bývaly trhy a kolem nich pěkný kravál a různé šílenosti. Kolem katedrály a i v nich se pohybovaly pochybné existence, pomatenci i namyšlenci. Na schodech a u vchodů byli žebráci (kéž by měli u katedrál takové útočiště i dnes). Historici vědí svoje a tuto kresbu by doplnili ještě do mnohem propracovanějších kontur. To všechno ta katedrála unesla a organicky to nepozorovaně proměňovala směrem k Božímu království.

Přemýšlím o tom všem a ptám se: byl ten angažovaný projev křesťanů u brněnské katedrály a v katedrále richtik nebo ne? Byl to nebezpečný precedens, jak řekl pan kardinál Dominik? Lacině jednoznačné hodnocení by toho moc nevyřešilo.

Ve středu jsem měl práci až do večera. Ale byl bych sprostý alibista, kdybych řekl, že jsem nepřišel z tohoto důvodu. Když jde o pravdu a spravedlnost, nemohu mít jinou práci, než právě tyto hodnoty hájit. Je třeba nějakým způsobem vyjádřit postoj když jde o důležitou hodnotu a o konkrétního člověka. Nešel jsem proto, že tento způsob mně nesedí, stejně jako zase někomu ano. Hodně jsem váhal, bylo to na hraně nebo mírně za ní. Rozhodl jsem se, a myslím, že dobře. A zároveň jsem rád, že jiní to vyhodnotili taky poctivě a po svém a šli tam, protože to byla jejich cesta a vedlo je tam svědomí.

I já si chci spolu s nimi spálit prsty, chci se do toho namočit a mít případně další problémy, třeba tímto psaním. Nechci být anonymní.

Bratři biskupové! Ti lidé, kteří ve středu přišli s obrázky odvolaného biskupa, nejsou vaši nepřátelé.

Nebylo třeba se jich obávat. Nepatří do nějaké kategorie typu: negativní. Nebyli proti vám, chtěli být s vámi.

Vězte, že jste měli před sebou přátele. Ti, kteří se k té často velmi nespravedlivě zostuzované církvi nebojí na veřejnosti k ní přihlásit. Představují ty, co se dokážou postavit za pravdu, za spravedlnost. Nebojí se vybočit z řady, nebojí se jednat podle svého svědomí, nebojí se jít do konfliktu s mocnými. Nebojí se konkrétně postavit za někoho, kdo byl podle nich nespravedlivě a bez udání důvodu odklizen, vyřazen ze služby, vyloučen ze hry. Nemají moc možností, nemají kontakty na vlivná místa. A tak přišli do katedrály za vámi. Cítí někde zevnitř, že to nemohou nechat jen tak.

Mluvíme často o složitosti případu. Mluvíme o tom, že to má širší kontext, a že to má mnoho dalších skrytých rovin, a že bychom měli radši mlčet... a tím to zamotáme – většinou je to ale ze strachu nebo z vnitřní nejistoty nebo jiných důvodů.

A přesto: Nejskvělejší řešení složitých situací bývají právě ta nejjednodušší. Byla to ten večer pro vás opravdu nekomfortní situace. A určitě někteří z vás jste někde uvnitř v sobě také pro Róbertovo veřejné ospravedlnění. Pod tlakem ale člověku často spíš ujedou nervy, nebo se člověk zatáhne do sebe a hlava a srdce selžou. Známe ty situace, tak nevznáším žádné výčitky, spíš jen inspirace pro příště. Navíc přes určité vzrušení vše proběhlo dost korektně a vzájemnou úctou.

Měli jste přímo před nosem naprosto jednoduché a zaručeně vítězné řešení. Mohli jste vyhrát na celé čáře:

Vědělo se předem, že přijdou lidé, kteří s vámi budou chtít komunikovat o palčivé otázce Róberta Bezáka.

Proč někoho nenapadlo:

„No jasně chlapi, dojdou sem lidi. Z našich diecézí. I ze Slovenska. Do háje, asi jich bude dost, kde je pohostíme? Na zahradě, nebo v biskupských sálech? Kolik uvaříme teplého čaje, grogu, kafe, aby se po bohoslužbě zahřáli? Mohly by řeholní sestry upéct sestřičkovské poctivé buchty nebo podzimní řezy s jabkama a se skořicí? Nebo to udělejme ve větším: upečené prase? Kotel biskupského guláše?

Určitě se s nimi budeme o tom bavit. Vždyť to jsou přátelé! To je skvělá příležitost, že se takto sezvali! Sami jsme zvažovali, jak takové skupiny svolat, abychom s nimi o tom poctivě diskutovali, naslouchali si vzájemně. A máme je najednou bez práce tady – no není to skvělé? Ať poznají, že nejsme proti nim, taková bláhovost! Jsou z toho všeho už zranění, musíme to konečně odblokovat a možná i vyznat vlastní vinu. Ať poznají, že nejsme nějací pánové s dopředu odhadnutelnými odpověďmi. Ať poznají, že je bereme vážně, jako rovný s rovným, jako bratři s bratry a sestrami. A že se s nimi budeme prát za pravdu a spravedlnost, kdyby to bylo potřeba, neohneme záda. Tady přece nejde o marginální věc, je to věc svědomí, ne paragrafů. Sdílejme jejich radosti a naděje, smutky a úzkosti...

A kdo by mohl moderovat panelovou diskuzi, aby se mohl každý vyjádřit a nikdo nebyl ukřičen a nějakou příliš autoritativní odpovědí ponížen? Nejlépe někdo z nich. Jak dnes můžeme využít té situace, aby se konečně vyvětral vzduch a angažovaní křesťané – ti dnes přítomní a mnohonásobky těch dalších – se ujistili, že nám jde o společnou věc: o svobodu, která tryská z evangelia. O věc spravedlnosti – zastat se těch, kteří byli společensky vyřazení ze hry.“

Lidé, kteří ve středu přišli do katedrály, nebyli zlí lidé. Nebyli to nepřátelé. Nebyli proti biskupům. Ani já nejsem. Naopak, hájím je ve všem dobrém, a budu.

Máme odvážného, autentického, nesmírně lidského a Božího papeže, Františka (a navíc je s ním spousty srandy). Jsou tu dobré náznaky, že konvence v církvi, které šly proti životu a proti lásce, se mohou postupně ukazovat jako něco, co je možné po staletích konečně odložit.

Pojďme s kůží na trh.

Jednejme společně, ale taky za sebe, hrejme poctivou hru.

Bůh není úřední. Bůh hraje poctivě. A má pochopení. A je největší pohodář. (Jan 15,15)

Oddělující hranice mezi námi nejsou ani tak dogmatické nebo morální nebo disciplinární povahy.

Ty skutečně problematické hranice jsou naše vnitřní vězení a jsou především v našich hlavách a srdcích.

Možná je čas tyhle hranice překročit.

Autor: Petr Nešpor | čtvrtek 24.10.2013 23:15 | karma článku: 36.15 | přečteno: 3625x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Selepko

Démon migrace

Stále nemohu uvěřit, že migrace je zlo, které ohrožuje spokojený život v naší zemi. Nemám ani potřebu zdůvodňovat si, proč je dobrá. Vypíšu, co mi při slově "migrace" přichází na mysl.

21.7.2019 v 16:45 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 972 | Diskuse

Jiří Jurčák

Karel Gott mit uns. Díky Karle

Vím, že současná Gottomania už možná leze krkem i jeho skalním fanouškům a mistr načal pouť k dalšímu kulatému výročí, ale po zhlédnutí včerejšího pořadu na ČT, Karel je Gott a po přečtení některých komentářů či blogů mi to nedá.

21.7.2019 v 16:23 | Karma článku: 22.56 | Přečteno: 524 | Diskuse

Andrea Novotná

O Mirkovi a zlatokopce

Aneb co všechno je chlap schopný udělat pro jednu ženskou... Tenhle příběh se stal mému kamarádovi.

21.7.2019 v 15:38 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 1079 | Diskuse

Jiří Jurčák

Kdo není na Faceboke, bude vystaven smrtelnému riziku

Možná si myslíte, že sranduju. Ale není tomu tak. Ani já jsem nevěřil svým uším, jak uvažují někteří dnešní „počítačoví experti“ či konstruktéři nových technologií.

21.7.2019 v 12:38 | Karma článku: 37.39 | Přečteno: 3298 | Diskuse

Petr Bajnar

Stručné dějiny architektury ve filozofických a politických souvislostech 5.

Historie moderní doby je spjata s učením francouzského filozofa 17. století René Descarta. Jako první sesadil z trůnu nejvyšší autority Boha a na jeho místo postavil člověka, kterého navíc ještě chápal jako mechanický stroj.

21.7.2019 v 12:13 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 97 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1577
Borec ze Štatlu, z Brna, z Vysočiny, z Moravy, ale v podstatě z odkudkoli, kde mohu být s blízkými lidmi. Mám rád život v mnoha jeho podobách, a chytá mne smutek, když se někdy z velkých pravd stávají velké ideologie, které životu brání, a když kdokoli uráží a ponižuje kohokoli. Rád jsem s lidmi i o samotě, mám moc rád cestování i svoje pohodlné křeslo, rád se angažuji a jsem aktivní, ale někdy nezbývá než jen nechat věci plynout.

Najdete na iDNES.cz